Rubrika: Věda

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Zdraví je něco, čeho bychom si měli cenit v podstatě nade vše. Je to také důvod, proč máme tolik regulací, například co se týče potravin, a proč zlepšení lékařské péče značně přispělo ke zvýšení průměrné délky života. Většina lidí si však myslí, že dříve byl život mnohem zdravější, neboť neexistovalo žádné průmyslové znečištění, které známe dnes – nejezdila auta, nečoudily tovární komíny. Ukazuje se však, že zas až taková idyla to nebyla, zvláště pak ve městech. Jistě, dnes je život ve městě považován za pohodlný, avšak není tomu až tak dávno, kdy tomu tak nebylo.

Existoval totiž i jiný důvod, proč prakticky každý šlechtic měl venkovské sídlo, a nebylo to jen kvůli tomu, aby se mohl předvést před ostatními. Dříve totiž byla, zvláště v létě, města v podstatě neobyvatelná. V první řadě si musíme uvědomit, že neexistovala kanalizace. Ta je poměrně moderním vynálezem, a i když někde byly již ve středověku položeny její základy, rozhodně nebyla přítomna v naprosté většině měst a vesnic. Co to ale znamenalo? Jednoduše to, že se lidé museli svých splašků, ať už z nádobí či toalety, zbavovat jinak, a dělali to tím nejjednodušším způsobem: vylili je z okna na ulici.

Samozřejmě si lze velmi snadno představit, jak to především v létě muselo zavánět. K tomu přidejme také fakt, že kočáry a další povozy byly taženy koňmi či dobytkem. A o těchto zvířatech je známo, že se příliš nerozpakují vykonat potřebu, a to i za pohybu – když musí, tak to zkrátka vypustí. V důsledku toho byly ulice plné kobylinců, neboť kočárů zde jezdilo skutečně mnoho. To samozřejmě také nijak nepřispívalo k celkovému aroma, a ani zdraví obyvatel. Nelze se tedy divit, že se v takovém prostředí dařilo nejrůznějším chorobám a parazitům – existuje důvod, proč jsou zvláště lidé pracující s koňmi a dobytkem urgováni, aby měli vždy vakcínu proti tetanu. Je tedy jasné, že toto prostředí rozhodně nebylo tak zdravé, jak bychom si mohli myslet.

Ačkoliv se to může zdát zvláštní, ve skutečnosti existuje mnoho typů inteligence. Jednou z nich je pak ta emocionální. Ta představuje nejen schopnost cítit emoce, ale také empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. Velmi zajímavé je, že je rozšířena především u sociálních druhů, zatímco u solitárních ji v podstatě vůbec nenajdeme.

Typickým příkladem jsou samozřejmě lidé, avšak jakkoliv nám to může připadat divné, ve skutečnosti nejsme v tomto typu inteligence nejvýše na žebříčku. Vyšší ji mají delfíni, sloni, ale například také psi. To znamená, že tato zvířata cítí vše mnohem intenzivněji, než je tomu u nás. To ostatně také vysvětluje například nadšené reakce psů při našem příchodu domů.

Otázkou však je, proč je tak vyvinutá právě u sociálních druhů, tedy u těch, které žijí v tlupách, smečkách či stádech, zatímco u zvířat, která žijí samostatně, ji prakticky nenajdeme. Důvod, proč tomu tak je, najdeme v evoluci.

Pokud chce sociální druh přežít, je pro něj výhodné, pokud se členové společenství starají jeden o druhého a občas nadřadí svůj osobní zájem zájmu celku – například když vlci přinesou kořist vlčatům, ačkoliv by ji mohli velmi dobře sníst sami, nebo když se starají o zraněného člena.

Ovšem žádné chování se neustálí bez odpovídajícího impulzu. A ten právě vedl k rozvoji emoční inteligence. Když se totiž dokážeme vcítit do druhého, pak je pro nás snazší s ním spolupracovat a rozdělit se s ním o jídlo. Díky tomu také pokaždé po skolení kořisti nenastanou boje o to, kdo bude jíst.

To vše samozřejmě platí i o nás lidech. Můžeme si pak všimnout, že například kočky, což jsou samostatní lovci, ji nemají až tak vyvinutou. Samozřejmě u nich úplně nechybí, avšak rozhodně není tak velká. I to je důvod, proč jsou často více připoutány k místu, než k člověku (i když samozřejmě existují výjimky). Pro nás, jako pro jeden ze sociálních druhů, však byla velmi důležitá.

Ačkoliv se to může zdát zvláštní, ve skutečnosti existuje mnoho typů inteligence. Jednou z nich je pak ta emocionální. Ta představuje nejen schopnost cítit emoce, ale také empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. Velmi zajímavé je, že je rozšířena především u sociálních druhů, zatímco u solitárních ji v podstatě vůbec nenajdeme.

Typickým příkladem jsou samozřejmě lidé, avšak jakkoliv nám to může připadat divné, ve skutečnosti nejsme v tomto typu inteligence nejvýše na žebříčku. Vyšší ji mají delfíni, sloni, ale například také psi. To znamená, že tato zvířata cítí vše mnohem intenzivněji, než je tomu u nás. To ostatně také vysvětluje například nadšené reakce psů při našem příchodu domů.

Otázkou však je, proč je tak vyvinutá právě u sociálních druhů, tedy u těch, které žijí v tlupách, smečkách či stádech, zatímco u zvířat, která žijí samostatně, ji prakticky nenajdeme. Důvod, proč tomu tak je, najdeme v evoluci.

Pokud chce sociální druh přežít, je pro něj výhodné, pokud se členové společenství starají jeden o druhého a občas nadřadí svůj osobní zájem zájmu celku – například když vlci přinesou kořist vlčatům, ačkoliv by ji mohli velmi dobře sníst sami, nebo když se starají o zraněného člena.

Ovšem žádné chování se neustálí bez odpovídajícího impulzu. A ten právě vedl k rozvoji emoční inteligence. Když se totiž dokážeme vcítit do druhého, pak je pro nás snazší s ním spolupracovat a rozdělit se s ním o jídlo. Díky tomu také pokaždé po skolení kořisti nenastanou boje o to, kdo bude jíst.

To vše samozřejmě platí i o nás lidech. Můžeme si pak všimnout, že například kočky, což jsou samostatní lovci, ji nemají až tak vyvinutou. Samozřejmě u nich úplně nechybí, avšak rozhodně není tak velká. I to je důvod, proč jsou často více připoutány k místu, než k člověku (i když samozřejmě existují výjimky). Pro nás, jako pro jeden ze sociálních druhů, však byla velmi důležitá.

Ačkoliv se to může zdát zvláštní, ve skutečnosti existuje mnoho typů inteligence. Jednou z nich je pak ta emocionální. Ta představuje nejen schopnost cítit emoce, ale také empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. Velmi zajímavé je, že je rozšířena především u sociálních druhů, zatímco u solitárních ji v podstatě vůbec nenajdeme.

Typickým příkladem jsou samozřejmě lidé, avšak jakkoliv nám to může připadat divné, ve skutečnosti nejsme v tomto typu inteligence nejvýše na žebříčku. Vyšší ji mají delfíni, sloni, ale například také psi. To znamená, že tato zvířata cítí vše mnohem intenzivněji, než je tomu u nás. To ostatně také vysvětluje například nadšené reakce psů při našem příchodu domů.

Otázkou však je, proč je tak vyvinutá právě u sociálních druhů, tedy u těch, které žijí v tlupách, smečkách či stádech, zatímco u zvířat, která žijí samostatně, ji prakticky nenajdeme. Důvod, proč tomu tak je, najdeme v evoluci.

Pokud chce sociální druh přežít, je pro něj výhodné, pokud se členové společenství starají jeden o druhého a občas nadřadí svůj osobní zájem zájmu celku – například když vlci přinesou kořist vlčatům, ačkoliv by ji mohli velmi dobře sníst sami, nebo když se starají o zraněného člena.

Ovšem žádné chování se neustálí bez odpovídajícího impulzu. A ten právě vedl k rozvoji emoční inteligence. Když se totiž dokážeme vcítit do druhého, pak je pro nás snazší s ním spolupracovat a rozdělit se s ním o jídlo. Díky tomu také pokaždé po skolení kořisti nenastanou boje o to, kdo bude jíst.

To vše samozřejmě platí i o nás lidech. Můžeme si pak všimnout, že například kočky, což jsou samostatní lovci, ji nemají až tak vyvinutou. Samozřejmě u nich úplně nechybí, avšak rozhodně není tak velká. I to je důvod, proč jsou často více připoutány k místu, než k člověku (i když samozřejmě existují výjimky). Pro nás, jako pro jeden ze sociálních druhů, však byla velmi důležitá.

Ačkoliv se to může zdát zvláštní, ve skutečnosti existuje mnoho typů inteligence. Jednou z nich je pak ta emocionální. Ta představuje nejen schopnost cítit emoce, ale také empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. Velmi zajímavé je, že je rozšířena především u sociálních druhů, zatímco u solitárních ji v podstatě vůbec nenajdeme.

Typickým příkladem jsou samozřejmě lidé, avšak jakkoliv nám to může připadat divné, ve skutečnosti nejsme v tomto typu inteligence nejvýše na žebříčku. Vyšší ji mají delfíni, sloni, ale například také psi. To znamená, že tato zvířata cítí vše mnohem intenzivněji, než je tomu u nás. To ostatně také vysvětluje například nadšené reakce psů při našem příchodu domů.

Otázkou však je, proč je tak vyvinutá právě u sociálních druhů, tedy u těch, které žijí v tlupách, smečkách či stádech, zatímco u zvířat, která žijí samostatně, ji prakticky nenajdeme. Důvod, proč tomu tak je, najdeme v evoluci.

Pokud chce sociální druh přežít, je pro něj výhodné, pokud se členové společenství starají jeden o druhého a občas nadřadí svůj osobní zájem zájmu celku – například když vlci přinesou kořist vlčatům, ačkoliv by ji mohli velmi dobře sníst sami, nebo když se starají o zraněného člena.

Ovšem žádné chování se neustálí bez odpovídajícího impulzu. A ten právě vedl k rozvoji emoční inteligence. Když se totiž dokážeme vcítit do druhého, pak je pro nás snazší s ním spolupracovat a rozdělit se s ním o jídlo. Díky tomu také pokaždé po skolení kořisti nenastanou boje o to, kdo bude jíst.

To vše samozřejmě platí i o nás lidech. Můžeme si pak všimnout, že například kočky, což jsou samostatní lovci, ji nemají až tak vyvinutou. Samozřejmě u nich úplně nechybí, avšak rozhodně není tak velká. I to je důvod, proč jsou často více připoutány k místu, než k člověku (i když samozřejmě existují výjimky). Pro nás, jako pro jeden ze sociálních druhů, však byla velmi důležitá.