V cizině

Ona ani není důležitá vzdálenost od domova, aby se ÄlovÄ›ku zastesklo. To už je důležitÄ›jší doba, kterou má ovÅ¡em každý ÄlovÄ›k jinak nastavenou. NÄ›kdo se do fáze stýskání dostane už po vyjetí ze svého mÄ›sta, druhého to chytá po týdnu a tÅ™etí na to potÅ™ebuje půl roku. NÄ›kdo to tak nemá vůbec, neví, co to je. Je mu jedno kde se stravuje a kde bydlí, je mu jedno také kde spí. A to je asi to nejdůležitÄ›jší, protože spánek je ta nejlepší vÄ›c na svÄ›tÄ›. To ví každý.  

Steskem po domovÄ› trpí skoro každý a každý jej Å™eší jinak. NÄ›kdo si sedne k alkoholu a nadrátuje se tak, že netrefí zátky do hotelu, jiný zase usedne a napíše dopis rodinÄ›. Nebo tÅ™eba báseň, jako slavný pan Cimrman, jehož báseň „Cizina“ se uÄí již v prvních třídách obecných Å¡kol.  

Ale jak již zmínÄ›no, ÄlovÄ›k nemusí být tak nÄ›jak v cizinÄ›, může být tÅ™eba v tomto státÄ›, v této republice, aby ten podivný pocit mÄ›l.  

Ono hodnÄ› záleží na prostÅ™edí a na Äinnosti. VezmÄ›me si tÅ™eba hotely, kde si pÅ™ejí, abyste se cítili jako doma a také pro to vÅ¡echno dÄ›lají. A když se kolem vás pořád nÄ›co dÄ›je, nÄ›co, co vás baví, tak na ten stesk tak nÄ›jak není Äas. PÅ™ed usnutím máte příjemné pocity, protože vás zítra opÄ›t Äeká zábava, a tak si na domov moc nevzpomenete. Zato naprosto jiná situace je, když jste v prostÅ™edí vyslovenÄ› Å¡karedém a máte hodnÄ› práce. To znamená pracovní cesty a tak podobnÄ›. Příkladná ukázka by byla vojna. Kdyby tedy jeÅ¡tÄ› byla. NaÅ¡tÄ›stí tuhle koninu zruÅ¡ili, takže se již nekoná a vojáky které máme nemožno brát v potaz. Ne, že by se jim nestýskalo, to asi ano, ale Å¡li tam dobrovolnÄ›, a tak vÄ›dÄ›li do Äeho lezou. Tak nÄ›jak s tím poÄítají a umí se s tím porvat. A neradi o tom mluví, nechtÄ›jí si to, nebo nesmÄ›jí si to pÅ™ipustit k tÄ›lu. Jestli je to dobÅ™e nebo Å¡patnÄ›, to už v tomto ÄláneÄku rozebírat nebudeme. To už je ÄistÄ› jejich osobní vÄ›c.