Proč mají sociální druhy vyvinutější emocionální inteligenci

AÄkoliv se to může zdát zvláštní, ve skuteÄnosti existuje mnoho typů inteligence. Jednou z nich je pak ta emocionální. Ta pÅ™edstavuje nejen schopnost cítit emoce, ale také empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. Velmi zajímavé je, že je rozšířena pÅ™edevším u sociálních druhů, zatímco u solitárních ji v podstatÄ› vůbec nenajdeme.

 

 

Typickým příkladem jsou samozÅ™ejmÄ› lidé, avÅ¡ak jakkoliv nám to může pÅ™ipadat divné, ve skuteÄnosti nejsme v tomto typu inteligence nejvýše na žebříÄku. Vyšší ji mají delfíni, sloni, ale například také psi. To znamená, že tato zvířata cítí vÅ¡e mnohem intenzivnÄ›ji, než je tomu u nás. To ostatnÄ› také vysvÄ›tluje například nadÅ¡ené reakce psů pÅ™i naÅ¡em příchodu domů.

 

Otázkou vÅ¡ak je, proÄ je tak vyvinutá právÄ› u sociálních druhů, tedy u tÄ›ch, které žijí v tlupách, smeÄkách Äi stádech, zatímco u zvířat, která žijí samostatnÄ›, ji prakticky nenajdeme. Důvod, proÄ tomu tak je, najdeme v evoluci.

 

 

Pokud chce sociální druh pÅ™ežít, je pro nÄ›j výhodné, pokud se Älenové spoleÄenství starají jeden o druhého a obÄas nadÅ™adí svůj osobní zájem zájmu celku – například když vlci pÅ™inesou koÅ™ist vlÄatům, aÄkoliv by ji mohli velmi dobÅ™e sníst sami, nebo když se starají o zranÄ›ného Älena.

 

OvÅ¡em žádné chování se neustálí bez odpovídajícího impulzu. A ten právÄ› vedl k rozvoji emoÄní inteligence. Když se totiž dokážeme vcítit do druhého, pak je pro nás snazší s ním spolupracovat a rozdÄ›lit se s ním o jídlo. Díky tomu také pokaždé po skolení koÅ™isti nenastanou boje o to, kdo bude jíst.

 

To vÅ¡e samozÅ™ejmÄ› platí i o nás lidech. Můžeme si pak vÅ¡imnout, že například koÄky, což jsou samostatní lovci, ji nemají až tak vyvinutou. SamozÅ™ejmÄ› u nich úplnÄ› nechybí, avÅ¡ak rozhodnÄ› není tak velká. I to je důvod, proÄ jsou Äasto více pÅ™ipoutány k místu, než k ÄlovÄ›ku (i když samozÅ™ejmÄ› existují výjimky). Pro nás, jako pro jeden ze sociálních druhů, vÅ¡ak byla velmi důležitá.